Karel Hynek Mácha byl romantický básník a prozaik. Narodil se v Praze na Újezdě na Malé Straně. otec byl mlynářský pomocník, matka pocházela z muzikantské rodiny. Syn po ní zdědil hudební vnímavost.

Záhy po Hynkově narození se rodina, postižená finančním státním krachem v roce 1811, přestěhovala do chudinské čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil své dětství i dospívání.

Karel Hynek Mácha navštěvoval svatopetrskou farní školu, poté novoměstské gymnázium. V roce 1826 si otec otevřel na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí) krupařství, k němuž náležel nuzný byt. To už měl Mácha za sebou první básnické pokusy v němčině, označené v rukopise jako Versuche des Ignaz Macha - Pokusy Ignace Máchy z roku 1829. Jsou to sentimentální romantické básně vzniklé při školním studiu literatury.

V roce 1832 ukončil Karel Hynek Mácha filozofii a pod Jungmannovým vlivem začal psát české verše, které uveřejňoval v časopisech. V té době, jako většina studentů, neskrýval Mácha své sympatie k povstání Poláků proti ruskému carskému útisku i k ostatním revolučním hnutím v Evropě.

Karel Hynek Mácha se účastnil českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském a Kajetánském divadle. Patřil do skupiny spolupracovníků Josefa Kajetána Tyla. 

Zde se, už jako student práv, seznámil s Eleonorou Šomkovou, dívkou z řemeslnické rodiny. Vztah mezi Lori a Hynkem probíhal v bouřlivých zvratech, jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z roku 1835. Tento citový vztah prolínal všemi ostatními Máchovými zážitky a názory na svět. 

Mimořádné nadání umožňovalo Máchovi syntetizovat poznatky získané studiem filozofie a rozsáhlou četbou cizích spisovatelů, zejména Byrona, a začleňovat je do vlastních myšlenkových a uměleckých postojů.

Vedle studia, četby a lásky bylo zdrojem Máchových zážitků cestování. Podnikal dlouhé pěší túry, lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla dokreslovat zbytky dávné minulosti.

V roce 1834 podnikl Karel Hynek Mácha svou nejdelší cestu - přes Rakousko a Alpy se vydal do Itálie. O této cestě napsal svůj Deník na cestě do Itálie.

V roce 1836 byl vydán autorovým nákladem Máj. Mácha dokončoval v té době právnická studia a myslel na uspořádání svého vztahu k Lori. Získal místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích.

Po narození dítěte mělo konečně dojít ke sňatku Máchy s Lori. Avšak v plánovaný den svatby, 8.11.1836 byl Karel Hynek Mácha pohřben. Zemřel náhle 6. listopadu 1836 v Litoměřicích. Jeho syn skonal nedlouho potom. Lori zemřela v roce 1891.

 

DÍLO KARLA HYNKA MÁCHY

​

Karel Hynek Mácha byl představitelem romantického básnictví a jeden z největších českých básníků.

​

​

PRÓZA

​

Křivoklát - 1834, historická próza, jediná dokončená a časově nejpozdější část zamýšlené tetralogie Kat z doby Václava IV.

​

​

DRAMATA S HISTORICKÝMI NÁMĚTY

​

Bratři - 1832
Král Fridrich - 1832-33
Boleslav - 1831-33
Bratrovrah - asi 1833

O postupném zrání Máchova talentu svědčí prózy zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého. Umělá kompozice této prózy se podobá kompozici opery - předehra, dvě dějství oddělená veršovanými mezihrami a veršované finále.
Pouť krkonošská - 1834
Večer na Bezdězu - 1834
Márinka - 1834

V posledních dvou letech Máchova života vznikají tři lyrickoepické skladby byronského typu:
Mnich - 1833, veršované, tragický pocit marnosti života

Cikáni - 1835, próza, v utrpení mladého cikána se soustřeďuje tragika všech ostatních postav. Objevuji se zde také zážitky z cest po vlasti a z italské cesty.

Máj - báseň, nejslavnější Máchovo dílo. Jeho počátky spadají do roku 1834, napsán byl od podzimu 1835 do jara roku 1836. Subjektivnost zde dosáhla svého vrcholu, básník se ztotožňuje s hlavním hrdinou Vilémem. Děj je podle autora záležitostí druhořadou, hlavní jsou úvahy a propastnosti mezi individuálním vědomím toužícím po nesmrtelnosti a neodvratnou nutností zániku fyzické existence.
Největší míry objektivizace dosáhl Karel Hynek Mácha ve verších, v nichž vyjádřil vztah k rodné zemi - matce, jíž posílá pozdrav po ubíhajících oblacích: "tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou".
Podobně jako Márinka má i Máj podobu hudebně dramatické skladby - čtyři zpěvy, dvě intermezza. Mácha v tomto díle vytvořil základy moderního českého jazyka.